Co s sebou

Co s sebou ...


Jednodenní výlet
jednodenním výletem rozumíme akci, která se koná povětšinou v sobotu/neděli. Její cena je závislá od toho, kam se jede, jestli navštívíme nějakou památku nebo muzeum, a jestli bude nějak motivovaná. Je jasné že výlet do Jílového u Prahy s návštěvou muzea bude levnější než výlet do Kutné hory, kde navštívíme Chrám Sv. Barbory, muzeum a Kostnici.
Dalo by se říci, že se nám daří konat jednodenní výlety v cenovém rozmezí 0 kč - 80 Kč. Jsou samozřejmě i vyjímky, ale ty jsou opravdu vyjímečně. Jedná se například o výlety do aquaparků a podobných zařízení. V souhrnu by se dalo říci že tyto akce mají společné věci s sebou a to: oblečení dle počasí, tužka a papír, jídlo a pití a peníze za akci.
Motivací rozumíme nějaký zajímavý příběh, díky kterému děti akce baví jaksi víc, a zanechává to v dětech hlubší prožitek: „jo to bylo tehdy, jak jsem hledali předlohu toho obrazu“. Na některé akce můžeme použít dotace MHMP, abychom tak snížili částku na akci.

Třídenní - vícedenní výlet
I zde je důležité kam se jede. Opět zde hrají roli cena za dopravu, za ubytování, za jídlo a za návštěvy muzeí, hradů a zámků, a za ceny. Jestliže pojedeme na akci do Bolatic nemůžeme se divit, že akce bude stát 400 Kč. Roli také hraje to, kolik bude společného jídla. Jiná cena bude při všech jídlech společných, a jiná ve chvíli, kdy si polovinu jídla děti přivezou z domova.
Obecně si myslím, že cena normální víkendovky nepřesáhne hranici 300 Kč. Samozřejmě že je i v našem zájmu, aby akce byla co nejlevnější, ale mnohdy se prostě ceny neovlivní.
Na některé akce můžeme použít dotace MHMP, abychom tak snížili částku na akci.

Tábory - letní a zimní
Každý z táborů má něco svého, speciálního. V zimě to bude překvapivě výbava na hory a v létě více oblečení, které se musí někam naskládat.

Zimní tábor
V případě zimních hor, je důležité držet se pokyny vedoucího akce, který nejlépe ví, co si dítě na hory vzít má a co ne. K tomuto účelu vedoucí poskytne seznam věcí na hory se seznamem povinných „papírů“ jako je přihláška na hory, bezinfekčnost, potvrzení o seřízení vázání, kopie kartičky pojišťovny, a léků, pokud dítě nějaké bere. Cena je dána ubytovatelem, a dopravcem.
Na tuto akci používáme dotaci MHMP, abychom snížili částku zimního tábora.
Ceny se pohybují od 2000 do 3400 i s vleky.

Letní tábor
Tím, že je tábor 16ti denní, nám vyvstává problém,kam to všechno dát. Díky tomu, že jsem tábor putovní, a tudíž ne chatičkový, si balíme do krosny. Neseme si tak vše na zádech, je to pohodlnější, a lépe a rychle se přesunujeme. Co zabalit své ratolesti si můžete prohlédnout níže v seznamu věcí. Obdobný seznam poskytuje i hlavní vedoucí tábora. Dále je potřeba dodat i potřebné papíry jako přihláška na tábor, bezinfekčnost, kartička pojišťovny a pokud dítě užívá nějaké léky, tak i léky, které dostane zdravotník tábora.
Na tuto akci používáme dotaci MHMP, abychom snížili částku letního tábora.
Díky tomu, že tábor je putovní, a tudíž i dražší, pohybuje se cena kolem částky 3400 kč.

Co mají akce společného
Vždy si vedoucí připravuje akci s vědomím, že chce, aby byla strávena smysluplně, s nějakým účelem. K tomu mu slouží interní formulář Jak udělat dobrou akci, kde si předem vyplní potřebné informace jako název a motivaci akce, cenu dopravy, cenu ubytování, jídelníček, co nejpřesněji časově rozepsané dny a večery. Z tohoto formuláře mu vyjde sraz, cena a potřebné vybavení dětí na akci.
V drtivé většině akcí si vaříme sami, dle možností kuchyněk ubytovatelů. Snažíme se o širokou paletu jídel, aby nebyla jídla po celý víkend ze stejných surovin.


Obecná pravidla pro vybavení dětí na tábor...
staženo z www.borovice.cz

1) V první řadě se vždy řiďte požadavky a radami pořadatele tábora. Rozhodně se nevyplatí jeho informace přejít nebo podcenit. Spousty věcí by měla být upřesněna na předtáborové schůzce či v jeho materiálech. Zkušený pořadatel tábora vás zpravidla o všem podstatném informuje, vyzve vás k dotazům a s mnohými věcmi vám poradí.

2) Vezměte v úvahu zaměření tábora, jeho program a činnosti. Pokud bude v táborovém programu např. naplánováno několik výletů, budou děti jistě potřebovat solidní obuv, malý batůžek atp.

3) Počítejte s informacemi o umístění tábora a způsobu dopravy. Pokud je tábor ve výšce více jak 900 metrů nad mořem, je třeba počítat s větším chladem. Tam, kde je třeba dojít od dopravního prostředku na tábořiště 2 km lesem a své věci si tam odnést, nelze dětem sbalit věci do kufru…

4) Nechte děti balit samostatně. Dohlédněte na ně, pomozte jim přiměřeně jejich věku a schopnostem, ale nechte je, ať si sami uvědomí, co vlastně potřebují, proč si to berou, a zařiďte, ať jim vše projde rukama a vědí, kam si to ukládají. Když sbalíte dětem vy, stane se velmi pravděpodobně to, že spousty věcí vůbec nepoužijí, protože nebudou vědět (nebo zapomenou), že je mají, případně kde jsou. Když si vedoucí všimne, že dítě chodí od začátku tábora v jedněch ponožkách a pomůže mu objevit skrytá tajemství jeho zavazadla, pak zas dítě, které si samo nezabalilo, spoustu věcí nepřiveze, neboť vlastně neví, co vše s sebou mělo a své věci si nepozná.

5) Optimální množství věcí ve vybavení je vždy velkým úskalím, neboť jde o to, vyvážit zkušenosti a potřeby dětí, rodičů i vedoucích. Na táborech lze narazit na děti vybavené nedostatečně, což naštěstí nebývá nejčastější jev, ale stejně tak i na děti, které s sebou mají horu zbytečností, a to jak ve smyslu věcí naprosto nepotřebných, tak i přebytečného množství věcí praktických. Nemusí to být zásadní problém u táborů, kde děti věci odloží a nemusí se o ně dále starat. Naopak je mnoho táborů, kde to dětem nadělá velké problémy. Proto je dobré u každé věci zvážit její opodstatnění a posoudit, zda je opravdu nutné či alespoň dobré si ji vzít. Argument, že by se třeba mohla na něco hodit není dobrým vodítkem.


6) Množství peněz je další věcí, na kterou se často naráží, a proto je dobré ho předem konzultovat s vedoucími. Pokud s tímto nastanou problémy, pak je to především s přílišným množstvím peněz. (Lze narazit i na děti, kteří mají s sebou větší kapesné, než dospělý vedoucí.) Proto je dobré si uvědomit, proč na tábor dítě posíláte. Jistě dospějete k závěru, že to není kvůli nakupování. I samostatné hospodaření s penězi je totiž pro děti podstatná součást výchovy a značně se promítá i do vztahů, nejen na táboře.

7) Cenné a nebezpečné věci se mohou stát v případě neuváženosti stejným problémem, jako přílišné množství peněz. Proto je i zde na místě konzultace s vedoucími. I když je dnes už běžné, že děti každodenně používají mnoho elektroniky a jiných drahých věcí, bývá lépe, když si od nich na chvíli odpočinou. Vězte, že na táboře s opravdu dobrým programem po nich ani nevzdechnou. Pokud máte potřebu vybavit děti drahými věcmi, investujte spíše do jejich kvalitního vybavení. Speciální kapitolou jsou mobilní telefony. Tam je opět vhodná konzultace s vedoucími. U táborů ve stanech či v chatkách bez elektriky je ale děti stejně nemají kde dobít. Lépe je důvěřovat vedoucímu, že rodiče o případných neodkladných záležitostech bude rodiče informovat a ke komunikaci s dětmi využít stanoveného návštěvního dne na táboře.

8) Jídlo a sladkosti bývají další ukázkou přílišné péče a obav rodičů. U většiny táborů se rodiče jistě nemusí bát, že by děti trpěly hladem. Proto i zásoby jídla jsou zbytečné. Jedná se tedy pouze o jídlo na cestu, či první den tábora. Přesto dost často, ne-li ve většině případů, vedoucí po několika dnech musí likvidovat množství jídla, které děti „po cestě“ nesnědly. A mnohdy ani není divu, že malé děcko nestačí spořádat k svačině dva řízky či půlku kuřete s pěti chleby. Nelze se ani divit, že se svačiny ani nedotklo a dalo raději přednost sušenkám a čokoládě. Proto i zde platí „všeho s mírou“. Mnohem důležitější než jídlo je vybavit dostatkem tekutin, pokud možno nepříliš sladkých




Zavazadla, do kterých se balí, mohou být velmi různá. Pokud děti jedou do pevného objektu nebo do chatky, kde si věci dají do skříněk, pak záleží spíš jen na možnostech a vkusu. Tam kde dětem věci zůstávají v zavazadle po celou dobu tábora je praktický kufr. Hodí se do chatek a někteří vedoucí ho doporučují i do podsadových stanů (vejde se dobře pod postel). Podmínkou je většinou doprava zavazadel dětí až na místo a fakt, že se zavazadlo na táboře nebude dále využívat k dalším účelům...

V ostatních případech bude asi nejpraktičtější solidní batoh typu kletr nebo krosna, přiměřený a seřízený velikosti dítěte. Obecně platí, že by vše mělo být zabaleno pokud možno do jednoho zavazadla (s výjimkou batůžku na cestu). V případě, že je na něm něco připevněno zvenčí, tak velmi důkladně. Pokud se jedná o speciální tábory, tam to bude samozřejmě jiné. Vodáci zabalí do barelu nebo lodního pytle, cyklisté do brašen apod.

Boty na delší chůzi a do náročnějšího terénu by měly být pevné, nejlépe kožené a nad kotník (tak aby byl fixován). Jsou nutností pro putovní tábor, do hor a na tábory s častými či delšími výlety. Často se ale hodí i pro program v táboře či jeho okolí.

Sandály – jsou velmi vhodnou obuví pro pobyt v táboře, oddechové činnosti, pro přezutí po pochodu na putovních táborech i jako přezůvky do objektů. Jejich výhody jsou zřejmé: jsou lehké, snadno sbalitelné, nepotí se v nich nohy, rychle se obouvají.

Sportovní obuv je nezbytností pro téměř všechny druhy táborů, neboť v ní děti absolvují patrně většinu táborového programu. Tenisky by rozhodně měly mít solidní odpruženou podrážku, obyčejné kecky s plochou podrážkou jsou nevhodné a jejich užití při náročnějším programu odnesou zejména kotníky. Pokud jsou boty starší, vyplatí se ještě jedny náhradní. U sportovně zaměřených táborů budou na tento druh obuvi vyšší nároky a je třeba se řídit instrukcemi vedoucích.

Boty do vody – pro vodácký tábor je to samozřejmost, ale často je to velmi praktická věc i na běžný tábor, zvláště tam, kde se děti koupou v řece, nebo hrají hry ve vodě. Proto se vyplatí nevyhazovat staré roztrhané šněrovací tenisky. Ty pro tento účel poslouží lépe než sandály, které při plavání často sklouzávají z nohou. Nezbytností je taková výbava i pro tábory u moře (např. v Chorvatsku), kde je zároveň ochranou před ostny ježovek na mořském dně.

Holínky – jsou vhodné zejména do míst, kde je předpoklad, že když zaprší, vytvoří se množství bláta. Někteří vedoucí je do sezamu věcí uvádí témeř automaticky, ale ne vždy jsou nutně potřeba a někdy se dají nahradit např. solidními pohorkami apod.  Pro delší chození jsou obuví nezdravou a nepraktickou. Jsou objemné a neskladné, velmi špatně balí, proto je třeba zvážit jejich nutnost zejména tam, kde je množství věcí spíše na obtíž.

Ponožky - ponožky jsou velmi důležitou součástí vybavení, zejména pro putovní tábory, tábory s programem výletů a sportovních aktivit, ale i pro běžnou činnost. Děti by jich měly mít rozhodně dostatečné množství. Alespoň část z nich by měla být silná. Pro delší a častější chůzi je vhodné zvážit nákup trekingových ponožek, které výrazně zvýší komfort nohou. Vzhledem k jejich vyšším cenovým kategoriím je dobré je pořídit spíše starším dětem, které je neztratí (nicméně mladší děti většinou neabsolvují náročnější program, kde by byly trekingové ponožky třeba).

Kalhoty – dlouhé kalhoty jsou samozřejmostí, ale je opět dobré přizpůsobit je zaměření a programu tábora. Pro náročnější program v přírodě jsou vhodné pevnější kalhoty nenápadnějších barev. Praktické jsou kapsy po stranách nohavic. Pro speciální tábory to budou samozřejmě i speciální druhy kalhot. V zimně oteplovačky nebo navíc podvlíkačky či punčocháče, pro vodáky a sportovce šusťáky atd.

Tepláky -  vzhledem k pohybovým a sportovním aktivitám na většině táborů jsou tepláky velmi důležitou součástí vybavení a málokterý tábor(ník) se bez nich obejde.

Kraťasy, sukně – v letním počasí, kdy probíhá většina táborů, jsou kraťasy (příp. sukně) užívány zpravidla více než kalhoty. Proto není od věci mít s sebou na delší tábor třeba i dvoje, zvláště nejsou-li z pevnější látky (plátno, džínovina).

Pásek – na pásek se dá při balení lehce zapomenout a pak padají kalhoty. Dobré je taky nezapomenout na to, že poutka u různých kalhot mají různou šířku, takže by měl pasovat do všech, neboť tahat jich s sebou na tábor více je holý nesmysl.

Spodní prádlo – mělo by ho být dostatečné množství, zejména u mladších dětí, kde se nepředpokládá jeho praní. Jinak je to samozřejmě věc zvyku a výchovy.

Oblečení na spaní – je asi věcí zvyku, zda to bude pyžamo, nebo triko a tepláky, ale rozhodně by to mělo být něco, co je vyhrazeno pouze na spaní. Děti by určitě neměly spát ve věcech, ve kterých přes den chodí, ani na putovním táboře, kde se zvažuje přibalení každého trika navíc, neboť takové věci jsou většinou propocené (tedy vlhké a mastné) a hůře izolují. Do spacáku by se však děti neměly ani příliš nabalovat.

Plavky– jsou věc, která jistě nepotřebuje rozsáhlé komentáře. Snad jen, že by neměly být příliš chatrné, neboť děti jsou je schopné je na klouzačce místního koupaliště prošoupat za jediné odpoledne.

Trika s krátkým rukávem – zejména v létě opět asi jedna z nejoblíbenějších a nejužívanějších částí oděvu. Někteří pořadatelé táborů a oddíly požadují dát  dětem více triček konkrétních barev kvůli rozlišení při hrách a programu.

Triko s dlouhým rukávem – je výborným základem do chladnějšího oblečení, když je potřeba si obléci více vrstev. Výborné je též na noc do spacáku. Pro tento účel je patrně nejvhodnější 100% bavlna. V případě, že se v něm člověk delší dobu pohybuje, může někomu vyhovovat moira, která propouští vlhkost tak, aby nezůstala na těle.

Košile – solidní košile je jednou z nejpraktičtějších částí oděvu, už jen tím, že má širokou škálu využití. Asi nejvýhodnější je bavlněná s dlouhým rukávem. Oddíly mají často své oddílové košile, které jsou součástí kroje, který na tábor rozhodně nezapomeňte.

Mikina – je hodně praktická a hodně užívaná, děti jí rády nosí. V létě ve většině případů nahradí svetr, je lehčí a skladnější.

Svetr– dobrý svetr je důležitou součástí vybavení i na tábory v letním období, neboť noci v létě bývají často chladné a posezení u táboráku nebo noční hra vyžaduje teplé oblečení. Nepraktický může být tam, kde jde o objem batohu (např. putovní tábory), protože zabere hodně místa a zpravidla bývá i těžší než jiné součásti oblečení. V těchto případech to řeší více vrstev oblečení, které jsou lehčí a mají větší škálu využití.

Bunda – solidní bunda by ve vybavení táborníka rozhodně neměla chybět. Dle programu je opět na zvážení, zda je lepší vzít s sebou nějakou pevnější plátěnou bundu (dobře poslouží např. i bundy či budnokošile z vojenských výprodejů) nebo zda stačí přibalit jen šust´ákovku.

Pláštěnka, pončo ad. – něco proti dešti je rozhodně třeba. Otázka zní, co je nejvhodnější. To velice závisí na typu tábora, věku dětí a dalších zkušenostech. Většinu nevýhod mají igelitové pláštěnky, které jsou dobré zpravidla pouze na přeběhnutí od chatky k chatce. Pro jakoukoliv jinou činnost (např. na výlet) se nehodí z mnoha důvodů. Snadno se roztrhá, při pohybu se v ní člověk nadměrně potí, kryje pouze tělo a ne batoh, většinou se už dále nedá nijak upravovat a využít k dalším účelům...

..To jsou naopak výhody ponča, které je pevnější a vzdušnější, schová i batoh, často se dá regulovat tvar otvoru na obličej či celé kapuce i délka celého ponča. Některá se dají využít i jako nouzový přístřešek apod. Dobré zkušenosti jsou např. s plastanem. Deštník je do přírody většinou nepraktický.

Ručník - jako věc denní potřeby nebude jistě chybět ani na táboře. Není rozhodně třeba jich dětem dávat fůru, ale vhodný a praktický je krom většího ručníku nebo osušky i menší ručník např. na nohy.

Hadr na boty – je potřeba zejména tam, kde je v průběhu tábora nutná speciální péče o boty. V oddílech, kde se během tábora uskuteční více výletů jsou děti k pravidelnému ošetření svých bot často vedeny. Každopádně vyčištěné a nakrémované boty vydrží déle a hlavně na výletech jen tak nepropustí vodu.

Lžíce – je důležitý nástroj zejména pro tábory do přírody, kde se děti stravují v polních podmínkách, nebo se sami podílejí na vaření. Vzhledem k tomu, že jde o jeden ze základních nástrojů, tak by alespoň malou lžičkou mělo být vybaveno každé dítě, ať už jede na jakýkoli tábor.

Stará utěrka – hodí se na tisíce věcí a je téměř nezbytností tam, kde se děti účastní vaření. Zejména vaří –li se na ohni, je třeba jí mít po ruce.

Nůž- pokud děti jezdí na tábor do přírody s oddílem, měli by mít krom zavíracího nože i takový nůž, se kterým se dá pohodlně ukrojit chleba. Musí být s kvalitní pochvou, čistý a nabroušený. Je důležité vlastnit tento nástroj už z prostého důvodu, abychom se s ním naučili zacházet. Je nutný ke krájení potravin, k přípravě většiny jídel, k opracovávání dřevěných předmětů, k přeřezávání provázků, k opravám výstroje a výzbroje... 

Je nesmyslné, aby byl tupý. Teorie o tom, že tupý nůž je mnohem bezpečnější je naprosto nesmyslná a scestná a protiřečí vlastní funkci nože. Naopak, při manipulaci s tupým nožem dochází častěji ke zranění a tato zranění bývají ve většině případů mnohem závažnější (Při řezání tupým nožem musíme na nástroj vyvinout mnohem větší tlak a nůž neprojde tam, kam chcete.)

Ešus (kompletní)– patří k základnímu vybavení pro pobyt v přírodě. Na táborech se z něj nejen jí, ale často se v něm i vaří a proto by měl být kompletní a v pořádku. Kompletní sada obsahuje i vnitřní malý ešus a víčko. Výhodnější je pořídit ešus s oušky. U většiny hliníkových ešusů je třeba zkontrolovat a případně upravit držátko. Na ešus je důležitý i plátěný obal, především na putovní tábory a výlety.

Škrabka na brambory (inteligentní a funkční) – je potřeba zpravidla pouze tam, kde se děti podílejí na vaření, nebo si sami vaří. Pak je to důležitý nástroj, neboť oškrabat brambory nožem není pro děti úplně snadné a leckdy je výsledkem spíše plýtvání.

Hrníček není potřeba jen na táborech v přírodě, ale často se pro pohodlí hodí i na táborech se zajištěným erárním nádobím. Krom pití se hodí třeba na sběr borůvek či malin apod.

Drátěnka – bývá zpravidla vyžadována pro tábory v přírodě, kde se děti stravují ze svého ešusu a následně si ho myjí.

Láhev na vodu – je důležitá pro dodržování pitného režimu dětí, zejména na putovních táborech a výletech. V dnešní době umělohmotných lahví pro dítě většinou nebývá problém si nějakou pořídit v případě zničení či ztráty. Přesto je dobré ho vybavit kvalitní (pevnou) lahví již předem. Pro pochody jsou většinou lepší dvě menší láhve, než jedna velká. Lépe se vyváží v nebo na batohu a v případě proražení má člověk ještě jednu.

Menší batoh na výlety - je velmi důležitou věcí a není radno na něj zapomenout. Pro většinu činností jsou vhodnější batohy na záda. Výhodou jsou široké a regulovatelné popruhy, zpevněná záda a regulovatelný obsah. Pro některé akce se může hodit i batůžek, který se dá složit do ledvinky a rozložit jen v případě potřeby.

Spacák– o spacáku by se dalo napsat mnoho, ale to není účelem tohoto přehledu. Každopádně je před jeho pořízením nutné se zorientovat. Jistě vám dobře poradí v každé specializované prodejně, nicméně byste tam už měli jít alespoň se základní představou, k jakému účelu spacák pořizujete. Pro pravidelné oddílové ježdění bude pravděpodobně stačit spacák s komfortem od několika stupňů pod nulou do cca 20°C, z dutých vláken, která snesou vlhko a dají se i vyprat. Podstatným kriteriem je i objem spacáku, který by měl být zejména u dětí, které ho často balí do batohů pokud možno co nejmenší. (Stejně tak u puťáků, na kole či vodě). To zajistí i kompresní obal spacáku, který se dnes již většinou prodává s ním.

Izolační podložka - Je nutná především na putovních táborech nebo tam, kde se spí např. v podsadových stanech na jednoduchých, tvrdých postelích. Převážně je používána karimatka o různé velikosti a šíři, která se dá v pořídit téměř v kterémkoliv sportu v ceně okolo sta korun (podle síly, velikosti, kvality,...) Tenká a skladná alumatka chrání spíše proti vlhku a ušpinění spacáku, jinak příliš neizoluje. Kvalitnější typy podložek pro táborové účely nemají pravděpodobně žádný smysl.

Rukavice – nemusejí být jen nutným vybavením do zimy. Mohou velmi zpříjemnit život i v létě, když se člověk pohybuje ve vyšších polohách, nebo když je delší dobu chladnější počasí. Starší rukavice se také dají s výhodou použít jako pracovní ochrana rukou při různých činnostech.

Čepice proti slunci – v letních vedrech je nezbytná proti úžehu, ale dá se nahradit i jinými pomůckami (např. šátkem nebo kloboučkem).

Hygienické potřeby – jsou spíše samozřejmostí a otázkou osobních preferencí. Je to věc, na kterou člověk zpravidla nezapomene, takže spíše pro úplnost. Zpravidla to bývá kartáček na zuby, zubní pasta, mýdlo v krabičce, šampón, krém na obličej, krém na opalování, pomáda na rty, repelent, zrcátko, toaletní papír, případně další věci dle vlastního uvážení.

Osobní léky - V případě, že dítě užívá pravidelně nějaké léky, je třeba o tomto faktu informovat vedoucího a především zdravotníka tábora a předat mu krom dostatečné zásoby těchto léků i kompletní informace, které se k lékům a zdravotnímu stavu dítěte váží.

Herní a dovednostní vybavení je často součástí vybavení na oddílový tábor a je dobré na něj nezapomenout. Bývají to hadrové nebo papírové míčky, šátek, uzlovačka a další dle potřeb a zvyklostí oddílu.

Potřeby pro celotáborovou hru – tam, kde je pro děti připraven speciální program, ať už jde o oddílový, nebo jiný tábor, může být vyžadováno např. nějaké zvláštní oblečení, které si děti předem vyrobí, nebo potřeby pro jeho výrobu na táboře (třeba staré prostěradlo apod.)

Uzlovačka – je v podstatě kus silnějšího kvalitního provazu, zpravidla 2-5m dlouhého, hodícího se krom nácviku uzlů téměř na všechno. Lze s ní přivázat něco k batohu, použít jí jako prádelní šňůru, použít při hrách či k různým opravám výstroje…

Přezůvky - hodí se pro některé typy táborů, kde jsou pevné budovy či větší chatky, do kterých je vhodné či pohodlné se přezouvat. Nutností pak většínou na tábory podzimní, zimní a jarní.




Strana: 1/1
Friday the 24th. Modřanská trojka. Joomla 3.0 templates. All rights reserved.